5 let na volné noze

Je konec roku a to je vždy dobrý čas se zastavit a popřemýšlet. Je to přibližně 5 pět, co jsem byl na procházce s kočárkem s malou a rozhodl se, že skončím v zaměstnání a začnu pracovat na volné noze. Do týdne jsem podal výpověď a vše se to rozjelo ...

Našel jsem svoje staré poznámky, kde jsem si před 5 lety začal malovat svoji budoucnost a své představy práce na volné noze a přijde mi celkem zajímavé se podívat na mé počáteční očekávání a srovnat ho se současnou realitou.

Na volnou nohu jsem šel z těchto důvodů (moje představa před 5 lety):

1. chci být svým pánem, pánem svého času
2. chci mít více dovolené než standardních 5 týdnů
3. chci co nejvíce programovat a navrhovat aplikace
4. chci zkusit co nejvíce projektů a tedy knihoven, technologií, postupů, metodik, lidí, firem ...
5. chci vydělávat více než jako zaměstnanec

Taková byla moje dřívější představa a teď jak to bylo/je reálně:

ad 1) Tato představa je do jisté míry naivní, protože pořád má člověk nějaké vedoucí, někoho jiného, kdo mu určuje termíny, práci apod. Pokud někdo pracuje formou body shoppingu, pak je to možná ještě horší než když je někdo zaměstnán. Já ale naštěstí s tímto neměl nikdy problém, protože se mi vždy brzy podařilo získat důvěru, takže na většině projektů jsem dělal nebo dělám kde a kdy potřebuji, tj. nemusím dojíždět každý den do práce přímo k zaměstnavateli, práci si většinou řídím sám, zodpovídám se za odvedenou práci v dohodnutých termínech.
Pokud někdo dělá zakázkové projekty, pak je to samozřejmě lepší, ale stále není člověk zcela nezávislý. Já osobně absolutní většinu času věnoval a stále věnuji body shoppingu, kdy se nechávám najímat na konkrétní projekty. Projekt na zakázku jsem měl pouze jeden za celou dobu.

Nicméně je nutné říci, že pocitově je to mnohem lepší než být zaměstnanec - vyhovuje mi ten pocit volnosti, pocit, že já jsem svým pánem a já jsem zodpovědný za svá rozhodnutí. Samozřejmě musím plnit termíny, musím často dělat, co mi někdo řekne, ale pokud vyloženě něco dělat nechci, tak to nedělám. Ale i tak je pořád dost prostoru pro řízení svého času. Také mám rád, že jsem neomezený ve výběru počítače, mobilu, auta, firemních výhod atd.


ad 2) Rád a hodně cestuji, rád jezdím na dovolené a 5 týdnů dovolené mi přijde málo. V tomto bodě se mé očekávání splnilo, dovolené mám více než dříve jako zaměstnanec. Je ale také nutné říci, že pořád (bohužel) jsem ve stavu, že pokud nedělám, tak mi nikdo nic nedá, žádnou placenou dovolenou nemám a nikdo kromě mě mi peníze nevydělá. Toto beru jako největší nevýhodu současného stavu a již nějaký čas se to snažím změnit - vymyslet a zrealizovat nějaký svůj projekt, nechat jiné lidi na mě dělat. Zatím se mi toto moc nedaří, ale nechci zbytečně tlačit na pilu, věřím, že to někdy přijde.

Na začátku práce na volné noze jsem pořád byl myšlením zaměstnanec, který ale nebyl zaměstnán. Postupem času ale na sobě vidím, že člověk začíná být více podnikatelem než zaměstnancem, myšlení se postupně mění, začíná být více kreativní a z toho mám dobrý pocit.


ad 3) Když jsem končil po 6 letech jako zaměstnanec, tak jsem měl pocit, že čím dál více sedím na schůzkách, něco nebo někoho organizuji a čím dál méně programuji. Programování, návrh aplikací, obecně vývoj aplikací je svým způsobem řemeslo, kterému jsem věnoval několik let svého života, abych se to vše naučil, a proto mi bylo líto to najednou vše hodit za hlavu. Proto jsem si řekl, že bych si chtěl ještě pár let pěkně zaprogramovat. Navíc mám i ten pocit, že opravdu zkušených lidí na volné noze moc není a sám v tom tedy vidím výhodu.

V současné době mě pořád programování baví, mám rád, když vím, co mám dělat, mohu se někam zavřít a udělat kus kvalitního kódu. Ale už si nedokážu představit, že bych jen programoval celý týden. Mám rád, když je to pestré - programování a architektura aplikací, analýza aplikace, team leading, příprava obchodních nabídek, product management, školení a prezentace, analýza výkonnosti, konzultace přímo u zákazníků atd. Toto vše se mi daří střídat, mám to pestré, i když programování s návrhem aplikací a team leading jsou hlavní.

Před začátkem jsem měl obavy, že mě budou hodně direktivně řídit, když si mě budou najímat, že budu dělat podřadné práce, a že mě to nebude bavit. Toho jsem se bál asi nejvíce. Ale naštěstí k tomu nikdy nedošlo, ba naopak jsem byl překvapený, kolik volnosti jsem vždy dostal. Je to vše o důvěře.

Kromě samotné práce se snažím být podnikatelem - uvědomuji si, že technické znalosti a zkušenosti je jedna (nezbytná) věc, ale bez schopnosti se prodat, bez schopnosti oslovit, komunikovat a zjistit potřeby zákazníka to prostě nikdy nepůjde. Navíc hodně rychle si člověk uvědomí, že bude mít takové podmínky a peníze, jaké si je schopný domluvit.


ad 4) I když jsem byl zaměstnancem, tak jsem měl tendence měnit často práci - sám na sobě vidím, že ideální čas projektu je tak jeden rok - vždy se do nových projektů vrhám po hlavě, makám a pak po roce začínám cítit nějakou únavu a potřebu změny.
Zase tolik projektů resp. zákazníků jsem neměl. Za celou dobu jsem dělal pro 4 zákazníky (když počítám pouze vývojové projekty) a projektů samotných bylo možná 10.  A díky dalším malým projektíkům (na týden vyrazím do firmy a dělám analýzu výkonnosti nebo nějaká školení nebo sem tam pomáhám s obchodními nabídkami) to mám hodně různorodé a stále mám možnost se učit nové a nové věci. Snažím se držet zákazníků, kde jsem spokojený, kde to funguje, než se bezhlavě pouštět někam, kde to neznám.


ad 5) Lhal bych, kdybych nenapsal, že toto byl jeden z hlavním důvodů, proč jsem to šel zkusit. A jsem jednoznačně spokojený, více než jsem čekal. Jsem typ člověka, který nerad šetří (možná to ani neumím) a nerad se omezuje a vždy když jsem něco potřeboval nebo chtěl, tak jsem se snažil na to vydělat, něco změnit, zlepšit, abych si to mohl koupit.

Je ovšem potřeba mít nějakou finanční disciplínu - zaměstnanec dostává každý měsíc svojí výplatu a může se víceméně na to spolehnout. Na volné noze tomu vždy takto být nemusí - je pravda, že většina plateb má měsíční periodu, ale neplatí to vždy a je nutné s tím počítat. Navíc se musí myslet na nejhorší - člověk onemocní, něco se mu stane a v ten moment mi nikdo nic nedá, musím se vždy umět postarat o mojí rodinku. Zjistil jsem, že úroveň klidu je úměrná velikosti mé finanční rezervy. Také je vhodné mít projektů více než vše sázet na jednu kartu.



A co nějaké nevýhody? Přiznám se, že jsem musel chvíli přemýšlet, abych nějaké uvedl.
Někdy mi vadí ta nejistota - bude projekt pokračovat? Co budu dělat potom? Naštěstí to není moc často a ještě se mi nestalo, že bych někdy neměl placenou práci pro zákazníka. I když já si často myslím, že je to jen iluze, že zaměstnanec má něco jistého, obzvláště v dnešní době.

Placené vzdělávání. Jako zaměstnanec jsem byl na pár konferencích (i v zahraničí), měl jsem placenou možnost se vzdělávat, udělat si certifikace. Dnes se vzdělávám hlavně v mém volném (= neplaceném) čase a pokud jdu na nějakou konferenci, tak musím být přesvědčený, že to k něčemu bude, když si to sám platím. To samé o certifikaci a vůbec o všech výdajích, které mám s podnikáním spojené.

Možná je nevýhodou i to, že se na čas koukám mnohdy přes peníze (nikdy ale ne na úkor rodiny nebo volného času). Jak někdo trefně napsal, každý má čas pouze jeden, a proto je nutné ho efektivně umět využívat.

Již si moc nedovedu představit, že se vrátím zpět a budu opět někde zaměstnaný. Naopak chci se posouvat dál a něco zajímavého vytvořit, nedělat jen cíleně pro někoho druhého.