8. února 2013

Agilní vývoj a svoboda v práci

Jednoznačně souhlasím s agilním (přesněji řečeno lean) způsobem vývoje. Čím kratší kolečko zadání - vývoj - testování - nasazení - zákazník jsme schopni zrealizovat, tím lépe. Po 12 letech od agilního manifestu se agilní způsob vývoje začíná rozmáhat i v našich končinách - přesněji řečeno se o tom hodně píše, ale pochybuji, že realita je opravdu taková. Spíše bych řekl, že většina aplikuje iterační způsob vývoje, ale to je většinou vše - složení týmů a jejich fungování, tvorba zadání, zatažení zákazníka do vývoje zůstávají stále stejné jako když byl vodopádový model. Nejsem zastáncem toho, že vždy musí být 100% agilní přístup, ale je dobré si říci, jaká je realita a neplácat se často neprávem po zádech, že konečně máme agilní vývoj.

S rozmachem agilního způsobu vývoje (a zejména SCRUMu) často přemýšlím z pohledu vedení týmů, co je pro tým a pro mě lepší - zda 1) co největší (fyzická) sounáležitost k týmu, časté osobní setkávání, společná kancelář, kde to prostě "žije", kde informace "lítají" a nebo 2) dát přednost schopnostem jedinců, svobodě v práci, důvěře.

Pokud bych to měl brát čistě z mého osobního pohledu, tak já určitě upřednostňuji svobodu v práci - pracovat kdy a kde chci. Samozřejmě to nelze brát absolutně, ale čím větší svobodu v tomto ohledu mám, tím více se cítím spokojený.

Na druhé straně je tým, který často vedu. Úspěch projektu jednoznačně závisí na úspěchu celého týmu, takže pokud je to nutné, tak moje svoboda musí jít stranou (bohužel). Myslím si ale, že pokud si tým zvykne na vaši každodenní přítomnost a možnost zatahovat ptát se vás na cokoliv a kdykoliv, tak to není moc dobře - upřednostňuji důvěru v lidi a tým, v jejich schopnosti. Je potřeba se potkávat, komunikovat, sdílet informace, ale přesto si udržovat svobodný přístup k práci.

Strávil jsem tento týden v jedné nejmenované Slovenské bance (nemyslím si, že jiné banky jsou na tom výrazně jinak) a často jsem byl součástí projektového přístupu, který je mi absolutně nesympatický - ke každému dílčímu problému je nutné vyjádření spousty lidí, časté status meetingy, kde se neptají na nic jiného, než co teď zrovna člověk dělá a co bude dělat potom, neschopnost jednotlivce cokoliv rozhodnout, natož změnit. Přítomnost v práci od-do je pro většinu lidí nutností.

Mám rád vývoj, ale pokud bych začal být omezený ve své pracovní svobodě, tak bych vývoj už tak rád neměl :)