8. února 2013

Agilní vývoj a svoboda v práci

Jednoznačně souhlasím s agilním (přesněji řečeno lean) způsobem vývoje. Čím kratší kolečko zadání - vývoj - testování - nasazení - zákazník jsme schopni zrealizovat, tím lépe. Po 12 letech od agilního manifestu se agilní způsob vývoje začíná rozmáhat i v našich končinách - přesněji řečeno se o tom hodně píše, ale pochybuji, že realita je opravdu taková. Spíše bych řekl, že většina aplikuje iterační způsob vývoje, ale to je většinou vše - složení týmů a jejich fungování, tvorba zadání, zatažení zákazníka do vývoje zůstávají stále stejné jako když byl vodopádový model. Nejsem zastáncem toho, že vždy musí být 100% agilní přístup, ale je dobré si říci, jaká je realita a neplácat se často neprávem po zádech, že konečně máme agilní vývoj.

S rozmachem agilního způsobu vývoje (a zejména SCRUMu) často přemýšlím z pohledu vedení týmů, co je pro tým a pro mě lepší - zda 1) co největší (fyzická) sounáležitost k týmu, časté osobní setkávání, společná kancelář, kde to prostě "žije", kde informace "lítají" a nebo 2) dát přednost schopnostem jedinců, svobodě v práci, důvěře.

Pokud bych to měl brát čistě z mého osobního pohledu, tak já určitě upřednostňuji svobodu v práci - pracovat kdy a kde chci. Samozřejmě to nelze brát absolutně, ale čím větší svobodu v tomto ohledu mám, tím více se cítím spokojený.

Na druhé straně je tým, který často vedu. Úspěch projektu jednoznačně závisí na úspěchu celého týmu, takže pokud je to nutné, tak moje svoboda musí jít stranou (bohužel). Myslím si ale, že pokud si tým zvykne na vaši každodenní přítomnost a možnost zatahovat ptát se vás na cokoliv a kdykoliv, tak to není moc dobře - upřednostňuji důvěru v lidi a tým, v jejich schopnosti. Je potřeba se potkávat, komunikovat, sdílet informace, ale přesto si udržovat svobodný přístup k práci.

Strávil jsem tento týden v jedné nejmenované Slovenské bance (nemyslím si, že jiné banky jsou na tom výrazně jinak) a často jsem byl součástí projektového přístupu, který je mi absolutně nesympatický - ke každému dílčímu problému je nutné vyjádření spousty lidí, časté status meetingy, kde se neptají na nic jiného, než co teď zrovna člověk dělá a co bude dělat potom, neschopnost jednotlivce cokoliv rozhodnout, natož změnit. Přítomnost v práci od-do je pro většinu lidí nutností.

Mám rád vývoj, ale pokud bych začal být omezený ve své pracovní svobodě, tak bych vývoj už tak rád neměl :)

4 komentáře:

Milan Čapoun řekl(a)...

Ahoj Petře,
nad tímto tématem jsem taky dumal a vlastně jsi to pojmenoval - má to pro a proti. Když budu vývojář, budu chtít mít svobodu, když budu ScrumMaster, budu chtít mít tým pohromadě!!! :-)

Ovšem to se bavíme o svobodě va smyslu "práce z domu," ve smyslu "mám své větší zadání a na týden teď někam zmizím, kde si to zařídím po svém a přijdu zpět, až to bude!"

Tato svoboda skutečně musí být nějak omezená - nejde totiž jen o důvěru, ale jde přesně o to, že tě minou ty "lítající informace."

Umím si představit izolovaný modul, kde to jde (koneckonců joby pro náš projekt pro DHL jsi udělal přesně takto ;-) ale i tak by nás za to skuteční zastánci Lean hnali :-)


Ale pak je zde jiná svoboda, kterou Lean metody naopak silně akcentují - a to je svoboda teamu se rozhodovat o tom JAK věci dělat - říká se tomu "samoorganizující se tým"

ScrumMaster tým v pravém slova smyslu neřídí - on ho učí a pomáhá mu, aby se dokázal řídit sám!
Někde jsem četl, jak nějaký ScrumMaster popisoval svou roli tak, že "dělá vše proto, aby časem vlastně nebyl vůbec potřeba :-)"

Tohle dost možná hodně manažerů nedokáže skousnout - ať už z důvodů, že nevěří, že to může fungovat, nebo z důvodů, že se bojí o své posty (a co mám teď dělat? testovat? :-)


Jenže když manažeři používají mikrořízení typu "budeš tady do 17h" a "až tohle doděláš, ozveš se mi pro další úkol", tak dosáhnou toho, že v 17:01 už se všichni na projekt vykašlou a když dokončí úkol, sednou si a budou čekat, až bude mít manažer čas se jim věnovat.

To jsou samozřejmě jen ilustrativní střípky, ve skutečnosti je cokoli okolo Lean na několik tlustých knih :-)


Lean mě fascinuje a hluboce na něj věřím! Není to slepá víra, je to víra vycházející ze zkušeností z vodopádu, že už vím CO a PROČ nefunguje a Lean je odpověď.


Bohužel Lean a Scrum jsou strašně zneužité pojmy a málo lidí ví, o co tam SKUTEČNĚ jde - už jsem slyšel manažery říkat, že jde o neřízený bordel, kterým nic nedodáte... Přitom ale ve skutečnosti ze SCRUMU vědí jen to, že se lepí na tabuli papírky...


Doba se změnila a Lean začne být pomalu nutností. Darwinův výběr to zařídí sám, tak se všichni snažme, ať jsme v té správné skupince, nikoli v té s dinosaury ;-)

Milan

Petr Jůza řekl(a)...

Ahoj Milane,
moc hezky napsane a nelze nez nesouhlasit. Ale proste se porad trochu obavam o tu "moji" svobodu pracovat kdy a kde chci. Ja toto povazuji za jednu z nejvetsich vyhod me soucasne prace, ze jsem svym panem.

Kdyz o tom premyslim, tak mi vlastne ani tak nevadi, ze musim byt stale na prijmu, ze budu mit pravidelne telekonference, ale nechci byt omezeny nutnosti fyzicke pritomnosti na kazde schuzce a jednani. Chci byt i nadale takovy digitalni nomad - hlavne v lete :)

Petr Jůza řekl(a)...

Dva články k doplnění:
Lokální vs. distribuovaný tým

Digitální nomádi

Milan Čapoun řekl(a)...

No to, Petře, naprosto chápu :-) To je sen jistě i spousty lidí, málokomu se to podaří - tobě se podařilo a já ti to přeju.

Jsem v tomto v shizofrenním postavení - jako individualista bych chtěl sedět někde u vody a pracovat odtud, jako týmový vedoucí bych chtěl mít tým co nejvíc u sebe ;-)